Šinu si to takhle na ortopedii. Ale to už jsem psal ;-)
Vybaven relevantní informací "někde tamtím směrem" jsem dorazil na zmíněné oddělení. Tam dvě babči za okýnkem.
Ejhle tady příjem je!(?)
Popíši problém divoženkám. Evidentně jsem je svou diagnózou nezaujal. Poslali mě na ambulanci (zase pěknej kousek zpět).
Tam jsem si u automatu zahrál na blbce, protože na automatu na lístky žádná z kombinací kláves tak docela neodpovídala mému problému a řešení pokus-omyl je docela otrava a vnáší chaos do systému ;-)
Vyseděl jsem si cca dvouhodinovou frontu a nechal si udělat B&W siluetu skeletu. Jaké bylo ale překvápko, když mě doktor za 2 minuty vypoklonkoval s tím, že to není případ pro ambulanci, ale pro ortopeda. Ani jsem se mu nezmínil o divoženkách a "nácviku výkladu symptomů", který jsem absolvoval již před dvěma hodinami.
(Viděl jste někdo film "U pokladny stál"? Krásný film s Vlastou Burianem. On měl na tobogánu falešné zuby :-DD)
Nechtěně jsem se ale za ztracený čas pomstil. Zajímalo mne totiž, zda ve vztahu k inkasovanému "julínkovnému", bude vyšetření na ortopedii bráno jako následná péče. Vzápětí se vícečetné osazenstvo rozdělilo na dva nesmiřitelné tábory. Jeden se bil za okamžité zaplacení a záchranu zdravotnictví a druhý byl přirozeně proti.
Doktor to vyřešil tučným zápisem na mou průvodku: "nezaplatil 30 korun" :-D ... a jestli neumřeli, hádají se tam do dnes. :o)
Zápis však udělal radost divoženkám. Aniž by co udělali nebo se byť jen nenápadně omluvily, vítězoslavně požádaly o třicet korun. Dostali je. Trošku je, ale vyvedla z míry žádost o doklad na převzatý obolus.
Dálší hodinu a půl už byla celkem nuda.
Život je fun :-D
-=>loJol<=-
