Slušnost nebo "slušnost"? aneb "Jak držet vidličku"

Jinak řečeno: "Raději si nechám sprostě vynadat od slušného člověka než naopak". To je pro všechny Ty, kteří se za poslední dobu oháněli "taky" slušností.

Jako vodítko:
Vzpomínám si na záznam z posluchárny, kde Ladislav Špaček přednáší "etiketu".
Z celé přednášky mi nejvíce utkvělo vyjádření: "... já bych to snad už ani jinak nedokázal" (rozuměj řeč byla o držení vidličky v levé ruce).

Pomíjím něco tak prostého jako je design-tvar tohoto nástroje.
Více mi vadí , co tím mj. daný postoj vyjadřuje: "Patřím do tlupy, ve které se potrava požívá nástrojem tímto způsobem".
A co je na tom? Celkem nic. Jen se nad tou tlupou nesmím zamyslet.
Po staletí je společnost rozdělena na "ty" nahoře a "ty" dole. Dnešním žargonem "horních x" (že by politik, manager nebo podnikatel ;-) a "občané". Doporučuji si uvědomit, že rozdíl mezi otrokář/otrok, pán/poddaný, smetánka/občan není až zas tak propastný.
Toto je vsuvka autora, se kterou nemusí většina souhlasit, ale jak říká klasik: "Jeto to jediné, co s tím můžeme dělat". Mimo jednoho případu - skřížení klacků :o)
Odpradávna mají jednotlivé tlupy své rituály. Je to pro smečku užitečné mimo jiné i proto lepší identifikaci jednotlivých tlup. Ale ... Když si uvědomím složení a chování skupiny, která používá tento markant, potom tím vyjadřuji mimo jiné: "Ano mám nepřehlédnutelný zájem být ve společnosti zlodějů, křiváků a falešných hráčů a navíc se jim chci minimálně vyrovnat".

Ano jsou i výjimky. Proto se jim však také říká výjimka. Tedy minorita a zpravidla něco co necharakterizuje většinu a proto otázka zní: "Chci být 'slušný člověk' a držet vidličku jako pan Špaček?"