... aneb jak se z podvedeného stát vyvrhelem.
Vidím nabídku křičící, jak výhodný nákup míjím. Říkám si:
"Dobrá. Sice za tuto cenu, to co bylo pod cenovkou, by měli prodávat běžně. Ale co, okrádají mě jiní, nadnárodní řetězec nebude výjimka".
Ještě se dívám po cenách, protože jsou tam dva stejné výrobky jen jiná kombinace barev. Nic. Cenovka je jediná.
U pokladny dělám to, co mě s "polite" úsměvem každý obchodník při různých příležitostech nabádá - kontroluji ceny. A ejhle copak to tam naskočilo. Neprudím prodavačku, je to zbytečné. Stejně by mě poslala na informace. Jdu bez říkání.
U informací stojí mlaďas. Bonton je bonton, zdravím a říkám žoviálně:
"Čím to, že jediná cenovka u tohoto výrobku říká 'jsem za polovic' a u pokladny je skutečnost jiná?"
Mladík na mě chvílí zírá, potom vezme zboží a účtenku, kterou mu podávám, chvíli cosi kutí, načež bez slova vysvětlení zmizí.
Vrátil se zrovna když jsem dojídal jablko, které mi krátilo čekání.
A cedí mezi zuby: "Jste se špatně podíval.", jako že teda dneska ještě dobrý, ale 'zejtra už strejdo nepruď.
Snažím se říct, že jsem se díval, ale jinou cenu jsem tam nenašel. Což mi ten borec mimoděk i potvrdil ;-)
Ale mladík "do mě", že se příště mám dívat 'líp.
To mi už začínal tancovat okolo ucha Tazzi.
Úsměv mi zchladl a říkám:
"Vaše povinnost je řádně označit zboží."
Přitom sleduji, že mimo verbálního napadání "špatně jste se díval" a spekulování o záměrném vyvolání hádky, se k ničemu nemá.
"Tak, že mi vrátíte peníze zpět?!!"
vyslovuji otázku záměrně tak tvrdě, aby bylo jasné, že diskuze skončila.
Ejhle otázka jej "odmrštila" k pokladně, ale ještě za "letu" stačil utrousit:
"Jestli se nebudete chovat slušně, nechám vás vyvést."
To u mě vyvolalo úsměv ozdobený "vyceněnými zuby" se slovním dodatkem:
"Až Vám řeknu, že jste hovado, máte právo si stěžovat."
Ale to už ukradené peníze byly zase v mé dlani.
A na závěr milého rozhovoru jsem si znovu vzpomněl na bonton a slušné vychování:
"Přeji Vám, aby Váš den byl příjemnější než jste ho udělal vy mě."
-=>loJol<=-
