úterý 23. února 2010

Taky kamarád


Nedávno jsem řešil na jedné expozituře problém s digitální ústřednou. Oslovil jsem mnoho cílů. Řešení se většinou podobala jako vejce vejci - investovat kulatou sumičku a světe div se, do produktu, který jako náhodou zastupuje "specialista" navrhovatel.

Mezi těmito všemi "dobrými" rádci byl i kamárád vlastnící zavedenou firmu v tomto oboru, tak proč se nezeptat :-) Poslal "vejcovou" nabídku :-D

Nakonec se ukázalo, že řešení je, bez všeho toho bullshitu okolo, za necelých 2000,- s DPH.

A teď proč o tom píšu.

Dnes mě potká onen kámoš od telefonů v nablýskaném autu, a že prý jaká jsme to nesolidní firma, že jsme mu ani nedali vědět, jak jsme se rozhodli :-/

Možná může být rád, třeba by se dozvěděl i něco, co by se mu nelíbilo ;-D

-=>loJol<=-

Svoboda po česku


Tak jsem si myslel, že si koupím nový mobil jako náhradu za stávkující 3310ku.

Vzal jsem to systematicky. Předběžný výběr výrobce, typu a požadovaných služeb a technologií.
Následovaly návštěvy kamenných obchodů, internetu a "vytěžení" známých.
Další krok - zjišťování obsahu prodejních a reklamačních řádů.

BTW. Ještě poměrně nedávno by mne nenapadlo, že bude mou občanskou povinností fušovat BISce do řemesla a pročesávat obchodní rejstříky a všechna možná i nemožná zákoutí včetně internetu proto, abych mohl koupit nějaký šmejd, který mi, dle vyjádření jednoho z prodejců, vydrží stejně 1,5 až 2 roky.

Ale zpět k prodejním a reklamačním řádům a meditu věci.
Když už si dáte tu práci vše přečíst, zjistíte, že už tím, že jste se rozhodli něco podobného koupit a tedy "svobodně" přijmout dané podmínky, si zaděláváte na pěkný kousek nesvobody nebo dobrodružného života.

- tady 1. odskok

Je velká otázka do jaké míry a zda se o svobodu opravdu jedná!
Když si totiž přečtete dané podmínky u jednotlivých prodejců zjistíte, že se nijak markantně neliší, stejně jako u bank nebo operátorů.
Mimochodem všiměte si, že zároveň se sáhodlouhými pravidly prošpikovanými odkazy na další zákony a ujednání podpisujete a přijímáte to nejůležitější, a to, že protistrana si vymiňuje kdykoliv tyto podmínky měnit a vaší povinností je, bez remcání toto vydírání přijmout.
Hezký "bianko šek"
Ono vám ani nic jiného nezbývá, protože díky kartelovým dohodám, nadnárodním společnostem, globalizaci a celkovému chování trhu nemáte jinou možnost.

Dle pořekadla "Jeden za 18 a druhý ..."

- a šup zpět

To znamená, že máte v tomto případě fakticky na výběr pouze dvě varianty:
a) mobil mít
nebo
b) mobil nemít - i v tomto případě si je nutné uvědomit určité principy - zda (ne)tolerance společnosti jedinci vůbec umožní takto vybočovat z "řady" - je to stejné jako si svobodně vybrat špagát nebo sekyru :-)

Svobodně se tedy rozhodnete toto řešit. Já jsem "bafnul" do tepljech' svazek perel pochytaných na i-netu v jednom obzvláště vypečeném řádu a šel jsem téměř naivně na konzultaci k ČOIce.

- tady 2. odskok

Na půdě ČOIky nejsem poprvé. Takovéto občasné "pruzení" mívám již od dob Knih přání a stížností :-)
Bohužel musím konstatovat, že zbabělost? nebo servilnost? ke kdysi věcem nemyslitelným je již téměř základním rysem úřadu.

- a hop zpět

Zástupce ČOIky mi nevzrušeným hlasem zdělil a vysvětlil princip "demokratického" trhu:
a) Záruční dobu 24 měsíců si mohu strčit za klobouk protože pokud se neshoduje můj názor s názorem prodávajícího (BTW mnohokrát pokutou trestaného) - mohu se soudit.
b) Vrácení výrobku zakoupeného na internetu do 14 dnů je zcela iluzorní a opět - mohu se soudit.
c) Záruční oprava trvající maximálně 30 dnů je frází na kusu papíru protože pokud má prodejce jiný názor - mohu se soudit.
atd. atd. atd.

A jsme téměř u konce - všeobjímající zaklínadlo "MOHU SE SOUDIT".

Jednoduchá úvaha vede k jednoznačnému závěru. Pokud se tedy budu chtít SOUDIT, posuďte sami:
- soudní při mohu mít o některé masné výrobky ve kterých není ani 50% masa a už vůbec ne masa kvalitního
- mohu se soudit o boty, kterým když druhý den cosi upadne - ČOI vám zasvěceně vysvětlí, že na "opotřebení nošením" se záruka nevztahuje.
- suďte se, že jste na ministerstvu financí ohlásili tunelování akciovky, ale oni s tím přeci "nemohou" nic dělat
- suďte se, že vám vyvlastnili akcie
- můžete se i soudit s policajtem, který nechá zlikvidovat důkazní materiál k vašemu případu
...

Plných 7 dní v týdnu mohu být na "full time" žalobcem za sebe a blízké a nebude mi stačit čas!!

A druhá, neméně podstatná stránka této věci jsou finance.
Nežiji život závislý na finacích a spotřebě. Po jistou dobu by bylo v mých možnostech vést i několik paralelních soudních sporů např. o 40,- Kč, které si dovolí O2 odmáznout ze soukromého účtu bez vašeho vědomí.
(A stačí si spočítat, když to tak udělá u jen 100 tis. lidí jednou za měsíc. Tak si za ten měsíc vydělá tolik, kolik si vydělá 1 člověk s průměrným platem za 16 let.)

Otázka může znít třeba - proč?!
Proto aby si justiční mafije z takto legálně ukradených peněz pořádala mejdany?

Mohl bych si též dovolit desítky opakovaných soudních znaleckých posudků, ale Cui bono?!

Ať to beru z jakékoli strany stále mi to ukazuje jedním směrem.
Výhodu z toho má jen jedna konkrétní skupina - neofeudální mafie :-(

-=>loJol<=-

sobota 13. února 2010

N-tý blábol


Dá se říci:
"Někdo s marťany a někdo třeba s mafijí" - ostatně "ruka ruku ... ;-)

aneb

"legální" popřípadě legalizovaná zlodějina.



(Pavel Bém - Otázky Václava Moravce 7.2.10)

Kdo může být nositelem obdobných myšlenek? Fiskální primitiv nebo sofistikovaný asociál?

Můj odhad: "B je správně" :-)

P.S.
Někdo tvrdí, že nejhorší je srážka s blbcem.
Já si myslím, že nejvíc škody nadělá zlá nebo zbabělá inteligence.

-=>loJol<=-